Myslivost není jen o lovu. Je to hluboce zakořeněná součást české kultury, která se předává z generace na generaci. Vedle znalostí zvěře a přírody zahrnuje i soubor pravidel, symbolů a slavnostních úkonů. Právě myslivecké zvyky a tradice dělají z myslivce nejen střelce, ale i nositele úcty k přírodě, zvěři a historii.

Pokud se začínáte o myslivost zajímat, nebo chcete lépe pochopit, co se skrývá za slavnostními rituály při honech a lovu, najdete v tomto článku praktický přehled nejdůležitějších tradic a jejich významu.

Poslední honitba a poslední hryz

Jeden z nejznámějších mysliveckých zvyků je tzv. poslední honitba. Po ulovení zvěře se myslivec rituálně rozloučí s uloveným kusem – položením tří větviček. První větvička je tzv. poslední hryz – vkládá se do tlamy zvířete jako symbol poděkování. Druhá větvička se dává na ránu a třetí si připíná střelec na klobouk jako tzv. úlovkový uzel.

Tento zvyk vyjadřuje úctu ke zvěři, k přírodě i ke smyslu myslivosti. Není to jen forma – je to způsob, jak si myslivec připomíná, že každý úlovek má svou váhu.

Myslivecké troubení

Troubení je tradiční forma zvukové signalizace, ale i slavnostního doprovodu loveckých událostí. Existují speciální signály pro zahájení lovu, ulovení konkrétní zvěře, konec leče, nástup ke slavnosti a mnoho dalších.

Každý druh zvěře má svůj trubačský signál, který se hraje například při skládání zvěře na výřad. Myslivecké troubení se dodnes učí na kurzech, zkouškách i na slavnostech.

Výřad – důstojné rozloučení

Po ukončení lovu se ulovená zvěř skládá na výřad – nejčastěji na trávě nebo jehličí, v přesně daném pořadí. Vlevo leží černá zvěř (např. divočák), uprostřed vysoká (např. jelení), vpravo nízká (např. srnčí), dále drobná.

Výřad se obvykle doprovází troubením, zapálenými pochodněmi a nástupem střelců. Je to slavnostní chvíle, která uzavírá společný lov a vzdává čest zvěři i účastníkům.

Lovecký štipec

Pokud myslivec uloví první zvěř svého života, dostává lovecký štipec – větvičku (nejčastěji smrkovou), kterou mu připne zkušenější kolega na klobouk. Zpravidla bývá doprovázena „pokřtěním“ – lehkým plácnutím kloboukem po tváři nebo jiným symbolickým úkonem.

Tato tradice oslavuje první úlovek a dává mu váhu. V mnoha spolcích se dokonce vede seznam nováčků a jejich prvních úlovků jako památka.

Myslivecký pozdrav a chování

Myslivci se mezi sebou zdraví tradičním pozdravem „Lovu zdar!“ – na což druhý odpovídá „Zdar!“. Tento pozdrav se používá jak při příchodu, tak na závěr lovu, nebo při slavnostních příležitostech.

Součástí myslivecké kultury je také slušnost, čestné chování, ohleduplnost k ostatním i ke zvěři. Myslivec by měl být vždy upravený, v oblečení odpovídajícím příležitosti, a měl by jednat s respektem k tradicím i zákonům.

Myslivecký stejnokroj

Na slavnostní příležitosti, plesy nebo výřady se často nosí myslivecký stejnokroj – většinou v zelené nebo hnědé barvě, doplněný kloboukem, odznaky a podle úrovně i vyznamenáními. I oblečení je součástí myslivecké identity.

Běžné lovecké oblečení v terénu sice musí být hlavně praktické, ale i tam platí, že čistota, pořádek a úcta k prostředí jsou důležité.

Tradice jako součást etiky

Myslivecké zvyky nejsou jen folklor nebo minulost. Jsou součástí myslivecké etiky, která učí respektovat živou i ulovenou zvěř, jednat s pokorou, ctít pravidla a pečovat o přírodu.

Zkušení myslivci předávají tyto hodnoty nováčkům. A právě díky těmto tradicím zůstává myslivost něčím víc než jen výkonem práva lovu – stává se posláním.

Shrnutí

Myslivecké zvyky a tradice tvoří základ kultury, která má v Česku hluboké kořeny. Od troubení, výřadu, posledního hryzu až po lovecký štipec – každý zvyk má svůj význam. Není to jen o pravidlech, ale o respektu, pokoře a úctě k lesu i zvěři.

Pokud se chystáte stát myslivcem, nebo už se jím stáváte, věnujte těmto tradicím pozornost. Pomohou vám lépe chápat smysl myslivosti a spojit se s její skutečnou podstatou.

Od roku 1993 pro vás s hrdostí šijeme myslivecké oděvy vlastní značky Petex. Vyberte si z naší nabídky kvalitních mysliveckých oděvů kliknutím ZDE.